Známka nezná …
Je čas vysvědčení a já opět hodiny sedím nad známkami a cítím nejistotu, bezradnost a především rozladění. Ptám se sama sebe: „Jak se ještě může používat něco tak nefunkčního, co přináší TLAK, OMEZENÍ, STRACH, NESPRAVEDLNOST a PŘEROZDĚLOVÁNÍ (a to ještě jen do 5 skupin)?“
Kdy si jako učitelé uvědomíme, že známky jsou neobjektivní … o ničem nevypovídající?
Kdy se postavíme za podporu každého dítěte, aby mohlo rozvíjet svůj potenciál na své individuální cestě?
Každé dítě je přeci jedinečné. Nikdo ani dospělí nemůže umět všechno.
Dítě, které chce být umělcem bude rádo malovat a tvořit, nemusí se zajímat o matematiku. Budoucí dobrý programátor se bude zajímat o čísla, záhady, počítače a třeba nezvládne napsat dobře diktát. Jiného bude bavit biologie a stane se veterinářem a budoucí švadlena může být manuálně šikovná, ale žádný z předmětů jí neosloví. A o to jde!
- Dejme dětem prostor poznání všeho, ať najdou samy sebe, ale ne pod tlakem známek.
Samozřejmě pokud zrušíme známky a ponecháme zastaralý školský systém, nebude to také fungovat.
Vzpomeňte, že už tu jednou taková snaha byla, kdy se plošně zrušily známky a zavedlo se slovní hodnocení, aniž by se změnilo CO, KDY a JAK se má učit. Mnozí učitelé si zavedli místo známek puntíky nebo jiný hodnotící porovnávací systém a ve finále se zas vrátilo známkování se závěrem, že to nefunguje.
Položil si někdo tehdy otázku – PROČ to nemohlo fungovat?
Kdy si jako rodiče uvědomíme, že známka není jediná možnost zpětné vazby, jak si dítě vede ve škole?
Přiznejme si, že jsme v době velkého společenského a časového tlaku, který se na nás hrne ze všech stran, tak trochu zlenivěli si zjišťovat: co děti ve škole probírají, jak jim to jde, co přesně je zajímá nebo s nimi více o škole mluvili.
Špatná známka nás teprve probudí !
Píši teď z pozice matky, která to cítí tak i sama za sebe.
- Pojďme všichni společně přestat brát známky jako něco směrodatného. Nedávejme jim sílu a moc, nepoužívejme je jako prostředek tlaku a nesměřujme k nim veškerou důležitost ve vzdělání …protože to známky NEMAJÍ.
- Pojďme společně dát dětem důvěru v jejich individualitu, schopnosti a podporovat je v jejich osobním vývoji.
Co pro ně můžeme mnohem víc udělat je, že je budeme vést k vlastní ODPOVĚDNOSTI a to i k odpovědnosti za jejich vlastní rozhodnutí, činy se všemi jejich důsledky.
Zvláště v této transformační době je právě – převzetí vlastní odpovědnosti – pro nás všechny tak důležité !
Vzpomínám si, že jako děti jsme všichni museli být více samostatnější, odpovědnější a spolehlivější. Dnešní děti mají spousty věcí předložené, zařízené a vyřešené někým jiným. Prohra a propady tolik potřebné už moc nezažívají a potom nezvládnou řešit ani žádnou menší stresovou situaci…proč vlastně taky, stačí aby si přišel do školy rodič stěžovat a „cestičku dítěti umetl“ ….věřte, že se to děje ….. a ve velkém.
Vše musí jít zevnitř z nás samých – tj. z naší vůle, chtění a přesvědčení…a to je ta největší motivace, kterou si žádná známka nemůže získat.
K tomu dojdeme, pokud za své učení převezmeme veškerou odpovědnost se všemi následky….
NIKDO JINÝ TO ZA NÁS NEUDĚLÁ !
