„JAK TO MOHOU MÍT RODIČE…“
Vzpomínám si na rodiče jedné mojí žákyně. Ti chtěli pro svoje děti alternativní vzdělávání (konkrétně waldorfskou školu), přestěhovali se desítky kilometrů od domova a dlouhodobě bydleli v maringotce, jen aby jejich děti mohly chodit do této školy.
Ve své praxi se setkávám s různými typy rodičů. Od těch, kteří jsou pevně přesvědčeni ve svém názoru a pro kvalitní vzdělávání svých dětí jsou schopni vystoupit ze své komfortní zóny, až po rodiče zastávající názory tvrdé a pevné výchovy s důrazem na znalosti a známky.
Nejvíce rodičů, jak jsem vypozorovala, náleží středu a právě oni většinou svoje názory neprojevují … často mlčky tolerují, akceptují současné školství, i když si skrytě přejí pro své děti mnohem lepší a kvalitnější výuku, především to, aby děti byly ve škole šťastné a výuka je bavila.
spokojené dítě = spokojený rodič
Jaké jsou tedy TŘI HLAVNÍ OBLASTI VE VZDĚLÁNÍ, na které by měli mít nárok všichni rodiče, kteří nám – učitelům – svěřují svoje děti?
1. OTEVŘENÁ A OBOUSTRANNÁ KOMUNIKACE A SPOLUPRÁCE
Teď se nechci zabývat komunikací a vztahem mezi učitelem a žákem (to bych se v názorech asi „rozjela“ 
), ale myslím tím učitel versus rodič.
V mnohých školách je spolupráce nulová. Existují ještě učitelé, kteří nechtějí dávat rodičům svoje soukromé telefonní číslo (právo na to mají) a v horším případě nereagují ani na školní email ….moje osobní zkušenost z role matky.
Já komunikaci s rodiči považuji za stěžejní. Učitel by se měl zajímat o to, co se v dítěti odehrává a „rozklíčovat“ důvody jeho chování. Žák nemá svoje rodiče ve škole, kterým by se mohl okamžitě svěřit ……a je skvělé, když toto zastoupení umí učitel převzít. Nezapomínejme ale, že i učitelé (ne)mají někdy své dny a vyčerpají svoje kapacity 😜.
Troufám si říct, že pokud toto dobře funguje, buduje se rychleji vzájemná důvěra.
Příklad z praxe:
„Jeden z mých žáků najednou začal odmítat chodit do školy. Rodiče zjistili, že se mu někteří spolužáci o přestávce smějí, že má na svačinu „zv….ky“. Ve skutečnosti to byla ovesná kaše, které se rodiče, zastánci zdravé výživy, nechtěli vzdát. Tatínek se mi s touto „banalitou“ svěřil. Druhým den bylo vše do dvou minut vyřešené. O přestávce jsem dělala překvapenou a nadšenou, jak úžasně dobrou a zdravou svačinu chlapec přinesl …..pěkně emotivně a nahlas, aby mě všichni slyšeli. 
Jedno dítě si dokonce tu samou svačinu přineslo druhý den.“
Byli to prvňáčci, takže tento způsob ještě zafungoval, protože učitelka je v jejich očí ještě „Bůh“.
Zkrátka byla s rodiči nastavena otevřená komunikace a důvěra.
Hádejte, co by se mohlo dít s chlapcem, kdyby se mi tehdy tatínek nesvěřil?
2. OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ
Známky považuji za neobjektivní a nevypovídající „přežitek“.
Uvařili jste včera večeři na jedničku nebo čtyřku?
Existuje již řada ZŠ, kde místo známek (především na 1. stupni) používají slovní hodnocení včetně sebehodnocení.
Alespoň na konci roku by mělo být součástí klasického vysvědčení i slovní hodnocení, ale i to musí splňovat určitá pravidla.
Já se snažím při hodnocení vycházet z úspěchu a posunu každého žáka individuálně.
Pokud něco neuměl a pochopil to až později ….VÝBORNĚ… o to přeci jde!
3. ŽIVÉ VZDĚLÁVÁNÍ
Pasivní přijímání informací, časté vyplňování pracovních sešitů, učení bez vlastní aktivity atd…. JE MÁLO EFEKTIVNÍ.
Pro srovnání:
Učila jsem na škole, kde nebyly učebnice ani pracovní sešity.
Žáci si tvořili vlastní portfolia, sešity, tudíž častěji psali.
Tyto děti, ve srovnání se stejně starými dětmi v běžné škole, zvládaly mnohem lépe pravopis, úpravu písma …. lépe se vyjadřovaly a celkově byly v komunikaci obratnější.
Věděli jste, že nejvíce se žáci naučí, když musí učivo vysvětlovat někomu jinému?
Aby byl schopný dobře prezentovat učivo, musí ho totiž velmi dobře pochopit.
Hned potom je to způsob skrze vlastní činnost a aktivitu a až na posledním místě je to čtení a výklad učitele, který se tak často na školách používá.
Váhala jsem, zda mám ještě zařadit čtvrtou oblast a to KVALITNÍ PEDAGOG a to i z hlediska osobnostního, ale usoudila jsem, že by asi z tohoto pohledu moc učitelů na škole nezůstalo.
A jakou školu a způsob vzdělávání byste chtěli pro své děti vy?
Budu ráda, když mi napíšete svoje názory do emailu renatalukasova@email.cz nebo třeba do facebookové skupinky „Tak trochu jiná úča“ nebo do uzavřené skupiny Děti jsou dar.
