KDY ZAČÍT S PSACÍM PÍSMEM?
Podle současného vzdělávacího systému se děti (v tradičních školách) učí hned v první třídě všechny formy písmen, tj. velká a malá tiskací písmena, poté malá psací písmena a následně velká psací písmena.
To považuji za zcela nevhodné, pro děti
matoucí a náročné!
Ze své dlouholeté zkušenosti mohu říct, že způsob výuky například ve waldorfských školách je z tohoto pohledu mnohem efektivnější a přínosnější, tak jako přístup v Montessori školách.
Nejprve by se mělo dostatek času věnovat psaní čar, oblouků a jejich variacím. Ve waldorfských školách je to v rámci KRESLENÍ FOREM (jde o speciální předmět, který prostřednictvím jednotlivých epoch prochází každým ročníkem).
Postupně pak jsou na základě příběhů a obrazů (tzn. že z obrázků vyvstane konkrétní písmeno) vyvozována jednotlivá velká tiskací písmena. Více o tom píši ve svém eBooku ZDARMA „Jak zábavně naučit děti první písmena.“
Ostatně, když se zamyslíte, všechna velká tiskací písmena jsou kombinací čar, obloučků. (Já vyvozovala i jednotlivé čáry opět skrze příběhy…. vodorovná čára byla pro nás „spací“ ; svislá zas „voják“, který chtěl mít všechno v pořádku atd.).
Postupuje se od jednoslabičných slov (jako slova PES) po ta složitější. Teprve potom se přechází na malá tiskací písmena. To může být klidně až ve druhé třídě.
Zpravidla malá tiskací písmena nedělají dětem větší problémy, protože mnohé z nich se podobají velkým, dají se vyvodit nebo se s nimi děti již samy seznámily. S tímto postupem mám dobré zkušenosti i u dětí, kteří měly lehčí formy dyslexie.
S psacím písmem by se mělo začínat kolem devátého roku (je to individuální, ale souvisí to s obdobím „rubikonu“, jak já říkám období duševní puberty).
Já sama jsem zkoušela s dětmi rok psát pouze tiskacím písmem, další rok zas jen písmem psacím.
Uvědomila jsem si, jak rozdílné kvality tyto formy písma mají a to hlavně i po stránce duševní.
Psací písmo vnímám více duchovnější, zklidňující a vede jedince více do nitra – k sobě samému. Špatně se tyto nuance popisují, nicméně rozdílné kvality obou forem písma vnímám, už jen tím, že psací písmo je vázané a plynulé na rozdíl od písma tiskacího. (Úmyslně nezmiňuji písmo Comenia Script, které zas má trochu jinou úlohu a opodstatnění.).
Proto, podle mého názoru, „psací písmo nemá v první třídě co dělat!“
Závěrem mohu říct, že pomalejší postup nácviku psaní přináší trvalejší a pevnější dovednosti.
V tomto případě se nemá nic uspěchat.
Pokud se v první třídě učí všechny formy písmem najednou, převažuje kvantita nad kvalitou.
Jak lze netradičně učit děti první písmena pomocí příběhu, obrazů a pohybů najdete v eBooku ZDARMA „Jak zábavně naučit děti první písmena.“
